Přátelství

"Kamarádství je zájem sdílet. 
Přátelství je už o tom, s kým sdílíme.
Opravdové přátelství nás nemá zklamávat."

Je to vzácný momentální bezpečný prostor. V tu chvíli nastupuje stejnost sdílení, dar pochopení a rozkvět upřímné lásky. Ta je čistá, nemá +/-, neřeší kam směřuje a proč a kde se vzala.

Jen je!

Vzácnost je v tom okamžiku, kdy se vše děje, v tom nám je fajn.

"Každý klenot se může znehodnotit, přestane se lesknout, začne být fádní nebo je odcizen či pukne záští."

V tu vzácnou chvíli přátelství obě strany tuší, že jejich klenot je třeba:

• střežit
• chránit
• hýčkat
• těšit se jím
• dávat si ho navzájem k pochování
• sdílet jeho sílu a krásu...

Když na to zapomenou, postupně mizí…

V každé fází mizení, lze to zastavit čí opravit.

Je-li to včas nepoznáš kaz.

Je-li to již pozdě, puklina klenot oslabí, ale o to více žádá péči.

Lidský svět není ochoten dávat více péče tam, kde se nevrací či ztrácí. A tak většinou sám klenot nedostatkem/ žalem/ pukne a už nejde slepit/ použít.

Každá strana si může ponechat svou část/ klenotu/, ta jim patří.

Na přátelství jsou potřeba dvě stejně plné misky vah.

Neb když se jedna vysype, druhá může darovat svá zrna a dojde k vyrovnání /posílení.

Až si dosypaná část posbírá svá původní zrnka, nabere sil, opět musí dorovnat/ navrátit/ druhé straně co jí dluží a život jde dál v přátelské radosti. Tento návrat je v pořádku.

Když se toto nepodaří a jedna část jen dává a nedostává zpět 

–Je čas konce z neplnění/ vysypání, prázdna, nepotkání, necítění/….

Konec souznění/ přátelství...