Zranění od světa

Zranění od světa

Pokud nezjistíme, co nás zraňuje nemůžeme se bránit.

Svět je pak bezbřehý a drze nám omílá náš osobní prostor.

Pokud víme, kam ho již nechceme pustit, co je náš osobní svět, stáhne si své agresivní vlny a pustí na nás jen vlny něhy, pěnu lidskosti a životadárnou vláhu pochopení.

Tím se učíme stavět i svůj poloostrov žití, spojený bezpečnou pevninou se světem, zároveň máme 2/3 svého osobního prostoru ve hravých, radostných a učení schopných vodách.

Zde se cítíme dobře, bezpečně a odtud můžeme vždy buď odplout anebo dojít na pevninu

Oba směry máme rádi.

"Pouštím si do svého světa laskavost, opravdovou úctu k žití a hmotě. Díky ní prožívám uspokojení a spokojenost sama se sebou.

V mém světě je pak vše v pořádku."

Přináším okolí dary sebe a dostávám a přijímám dary a lásku do sebe.

Opravdovost je má pevnina.

Již poznám nepravost a lacinost.

Jsem za to ráda, ušetří mi to spoustu energie…ta se pak mění v

- uspokojení

- radost ze sebe

- chuť pomáhat

- objímat oba světy

- lásku, tam mě citelně šimrá a hřeje

- blaho

- potřebu to ukázat a předávat světu

- květinu, kterou jsem- cítím jak rostu, kvetu a plodím…

JSEM SVĚT!